„Jestli něco chcete, udělejte to hned!“, říká majitelka společnosti Rokospol a.s. paní Mgr. Eva Velebová, dcera zakladatele firmy PhDr. Antonína Kočaře, CSc., v inspirativním rozhovoru o začátcích firmy Rokospol a.s, firemních hodnotách, výzvách a třeba i postavení žen ve vedení českých firem.
Úvod a osobní příběh
Můžete nám říct, jaký byl Váš vztah k firmě ROKOSPOL, než jste ji převzala po svém otci?
Firma jako taková se mnou v podstatě vyrůstala 😊 Jako menší jsem chodila na brigády – odvažovat sádru, lepit etikety, později jsem už dostala brigádu na pozici prodavačky v naší první prodejně v Uherském Brodě. Po studiích v Brně jsem několik let pracovala na pozici vedoucí pobočky. ROKOSPOL byl vždy nedílnou součástí naší rodiny – můj otec žil svůj podnikatelský sen a nás všechny do něj vtáhl. Měla jsem možnost sledovat jeho úspěchy i pády, které k podnikání neodmyslitelně patří, a to mi dalo do života neskutečně mnoho ponaučení. Vždycky jsme doma říkali, že ROKOSPOL je tátovo třetí dítě, se kterým tráví nejvíce času 😊 Vím, že ROKO (zkratka ROdina KOčařova) bylo pro mého otce hnacím motorem, jeho životním dílem – a mně tuto vášeň předal 😊
Co pro Vás znamená vést rodinnou firmu, kterou založil Váš otec?
Zodpovědnost. Neskutečně velká zodpovědnost převzít něco, co otec budoval a na čem mu tak záleželo. Viděla jsem na vlastní oči tu dřinu a oběti, které moji rodiče do toho vložili – a najednou to bylo na mně. Bez možnosti se jít poradit, zeptat se.
Jaké byly Vaše první myšlenky a pocity, když jste se ocitla v roli hlavní osoby ve vedení firmy?
Pamatuji si ten první den, kdy jsem jela po pohřbu sama do práce a dostala jsem neskutečný strach – říkala jsem si, že se taková situace nedá zvládnout a že to raději otočím a pojedu domů… Byla jsem zvyklá, že jsme s tátou byli hodně spolu – buď jeden, nebo druhý jsme byli bez řidičáku, a tak jsme hodně jezdili spolu – řídil ten, kdo zrovna řidičák měl 😊 A najednou jsem nejen jela sama v autě, ale byla prázdná i jeho kancelář a celá firma, která byla vždy plná jeho energie. Můj otec měl velmi výrazný charakter a vždy jste věděla, že do místnosti vstoupil někdo s výjimečnou osobností – a tohle najednou bylo pryč. Seděla jsem u něho v kanceláři a čekala, že se ty dveře otevřou, vejde táta a přijde mě z téhle šlamastyky zachránit, jak tomu vždy bývalo. Trvalo mi dlouho, než jsem ho přestala svým způsobem v té kanceláři čekat.
Firemní hodnoty a vize
Co byste řekla, že je dnes největší hodnotou ROKOSPOLU?
Tohle je velmi důležitá otázka, protože v podstatě určuje, jaká jsme firma a co nás definuje. Největší hodnotou naší firmy je, že jsme ryze česká rodinná firma. V našem případě to není prázdná fráze – v této definici se odráží spousta důležitých věcí: nemáme žádného zahraničního investora, jsme firmou, která je v rodině už druhou generaci, a toto mezigenerační předání jsme ustáli – což, jak víte, se ne vždy podaří. Naše zaměstnance vnímám jako firemní rodinu, protože bez nich by žádná firma nebyla. Můžete mít sebelepší nápady a vize, ale pokud kolem sebe nemáte ty správné lidi, nemáte nic. Lidé jsou to, co určuje firmu – a my se můžeme pochlubit tím, že u nás stále pracuje spousta lidí, kteří s tátou tuto firmu zakládali a pomáhali mu s budováním jeho vize. Jsme svým způsobem specifická firemní rodina, ale jsme rodina, která táhne za jeden provaz – a máme jasné plány do budoucna.
Jaké změny jste do firmy vnesla Vy osobně?
Tohle bylo něco, s čím jsem na začátku bojovala – měla jsem pocit, že se musím chovat tak, jak by to dělal můj táta. Jak by rozhodl, co by udělal – a ono to docela skřípalo 😊 Pak jsem si ale uvědomila, že to dělám špatně. Že já jsem já – jiná než můj táta. Že za sebou nemám jeho školu a zkušenosti a že věci musím dělat po svém – se svými zkušenostmi a vlastním stylem. A kupodivu tenhle přístup začal fungovat 😊 Brala jsem si to nejlepší z toho, co jsem se od něho mohla naučit, snažila se neopakovat chyby – a zároveň uplatňovala svoje rozhodnutí a nápady.
Máte nějaké firemní motto nebo vizi, která Vás při vedení inspiruje?
Mou inspirací je zlínský Baťa, který měl vizí a mott nespočet, ale jedno mám obzvlášť ráda: „Jestliže neumíš, naučíme. Jestliže nemůžeš, pomůžeme ti. Jestliže nechceš, nepotřebujeme tě.“ Tohle je za mě velmi výstižné motto z oblasti managementu a řízení lidí. Když kolem sebe máte schopné lidi, dejte si tu práci – učte je, věnujte jim čas, pomozte jim. Ale lidé, kteří nechtějí sdílet vaši vizi a nemají zájem se zlepšovat, do týmu nepatří.
Výzvy a růst
Jaká byla největší výzva, které jste čelila při převzetí vedení?
V době, kdy táta zemřel, se dělo strašně moc – byl nejhorší covid, spadla nám Sberbank (pozn. red.: Sberbank CZ – v ČR jí byla dne 30. 4. 2022 odejmuta licence ČNB po masivním odlivu vkladů v důsledku ruské invaze na Ukrajinu) a měli jsme historicky nejvyšší úvěrové zatížení. Těch otázek a problémů bylo milion a my jsme je začali řešit jeden po druhém – některé jsme zvládli dobře, jiné hůř, ale ve finále jsme to ustáli. Bylo spoustu lidí, kteří mi radili, ať firmu hned prodám, ale já chtěla pokračovat v tom, co jsme si s tátou řekli, a věděla jsem, že mám kolem sebe lidi, kteří stojí za mnou a pomůžou mi.
Jak se firma změnila za posledních pět let – a kam směřuje do budoucna?
Za posledních pět let firma prošla spoustou změn – zeštíhlili jsme personálně, zavřeli nevýdělečná střediska, změnili styl řízení. Firma roste a tomu se musíme přizpůsobovat všichni. Jsou na nás kladeny vyšší nároky – na kvalitu, produkty, kontroly apod. Musíme se učit odvádět práci precizněji, protože prostor pro chyby je malý. Z malé garážové výroby se stáváme špičkovou výrobní firmou, a to nejen co se týče technologií, ale především myšlení lidí. Někdo má rád staré, osvědčené způsoby – a těžko se přeučuje na novější.
V čem podle Vás spočívá úspěch firmy ROKOSPOL na českém i zahraničním trhu?
V našich lidech – to je jednoznačná odpověď. Měla jsem neskutečné štěstí na ty správné lidi. Pracuji s lidmi, kterým na firmě skutečně záleží, berou ji jako součást svého života, vidí v ní kus sebe a chtějí ji posouvat dál. V době, kdy nebylo na výplaty, tito lidé nepřišli a nedali výpověď – naopak makali o to víc, aby na výplaty bylo. V době nejhorší krize jsme výplaty vypláceli postupně – nejdřív výroba, která se nemohla zastavit, pak ostatní zaměstnanci a vedení až naposledy. Ti lidé věděli, že teď je čas, aby firmu podrželi – a za to jsem jim neskutečně vděčná. Je skvělé vědět, že pracujete s lidmi, na které se můžete spolehnout. To já absolutně neberu jako samozřejmost.
Rodina a firemní kultura
Jak se Vám daří skloubit vedení firmy s osobním životem?
Upřímně? Není to vždy jednoduché. Základ je mít vedle sebe toho správného partnera. Jsem ráda, že mě můj manžel vždy podporoval a stál při mně. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych doporučila podnikat s partnerem – ne, nedělejte to 😊 Je to opravdu velký tlak na vztah – rozlišit, kdy jste partneři v byznyse a kdy doma. A jsem hrozně vděčná, že my dva jsme výjimka. Nebylo to vůbec jednoduché, ale teď si nedovedu představit, že bych podnikala bez svého manžela. Naopak vidím velkou výhodu v tom, že jsme na to dva, kryjeme si záda, pomáháme si a máme i dva rozdílné pohledy. Každý jsme jiný – a každý do toho dáváme kus sebe.
Já nejsem typ, který by chtěl být doma na plný úvazek. Miluju svoje děti, ale naplňuje mě i to, co dělám v práci. Takže jsem se vždycky poměrně rychle vracela do firmy – chtěla jsem tam být. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kterým můžu věřit a na které se můžu spolehnout. To je základ – nemůžu a ani nechci všechno táhnout sama. Když jsem s dětmi, snažím se být opravdu s nimi – neřešit mobil. A naopak, když pracuju, tak makám naplno. Myslím, že mi tahle kombinace sedí – víc, než kdybych se snažila být jen máma nebo jen podnikatelka. Děti vidí, že mě práce baví – a to je něco, co jim chci předat.
Ženy ve vedení
Jaké je podle Vás postavení žen ve vedoucích rolích v českém průmyslu?
Postavení žen ve vedoucích rolích v českém průmyslu je stále poměrně náročné a zůstává určitě prostor pro zlepšení. Tradičně je průmysl v Česku spíš mužskou doménou – a to jak co do počtu žen na manažerských pozicích, tak i v celkovém vnímání, jak by měl takový vedoucí vypadat či jaké by měl mít vlastnosti. Naštěstí se to postupně mění – stále více žen získává zkušenosti, sebevědomí i podporu, aby mohly vést týmy a firmy v průmyslovém sektoru. Osobně vidím, že ženy přinášejí do leadershipu nejen odlišný pohled, ale často i lepší komunikaci, empatii a schopnost zvládat více úkolů najednou, což jsou dnes velké přednosti. Přesto je stále nutné odstraňovat různé předsudky a bariéry – například nedostatek flexibilních pracovních podmínek nebo rodinné zátěže, které ženy často více tíží. Firmy, které podporují diverzitu a vyvážené složení leadershipu, mají podle mě velkou konkurenční výhodu.
Máte nějaký vzkaz nebo radu pro mladé ženy, které chtějí jednou vést vlastní firmu?
Hlavně si nenechejte namluvit, že na něco nemáte nebo že to nejde. A pečlivě si vybírejte, s kým trávíte čas – obklopte se lidmi, kteří vás posouvají dopředu, ne těmi, co vás brzdí. Mluvit a plánovat umí skoro každý, ale skutečně se zvednout, zatnout zuby a jít do toho – to už dokáže málokdo. Já si opravdu hlídám, koho si pustím do svého života. Chci kolem sebe lidi, kteří mě inspirují, motivují a se kterými si můžu popovídat o zajímavých věcech – o byznysu, vztazích, nových příležitostech, o tom, jak se posunout dál. Ne sedět u piva a nadávat na všechno kolem. Prostě chci, aby mi ty konverzace něco daly, ne aby mi vzaly energii a chuť do života 😊
Základní rada, jak začít, je prostá – začněte hned, i kdyby to mělo být jen „na vedlejšák“. Ideální chvíle nemusí nikdy přijít. Lepší přidělat si malý projekt vedle práce a učit se za pochodu, než čekat na „dokonalou“ příležitost. Hledejte si spojence a mentorky – vracím se k tomu, jak je důležité vybírat si lidi kolem sebe. Obklopte se zkušenějšími lidmi, kteří vám poradí s byznysem i osobním růstem. Neváhejte požádat o kafe nebo online schůzku – většina z nich ráda předá své know-how dál. Nebojte se chyb – každá chyba je lekce, ne konec světa. Rychle ji rozklíčujte, poučte se a jděte dál. To, jak naložíte s nezdarem, vás v podnikání posune mnohem víc než bezchybný start. Delegujte a budujte tým – tohle je za mě velmi důležité, protože spousta podnikatelů má pocit, že musí být u všeho, a pak jim uniká to podstatné. Už od začátku myslete na to, které úkoly budete chtít dělat sama a co delegovat. Nemusíte umět všechno – klíčové je najít správné lidi a pustit je k práci. Připravte se na nejistotu. Podnikání není rovná čára, ale spíš horská dráha. Naučte se zvládat stres, mít rezervy i krizové scénáře a přizpůsobovat se rychle novým situacím.
Hlavně věřte sama sobě. Když se vám podaří skloubit odhodlání, zdravou dávku pokory a chuť učit se, už máte půl cesty za sebou.
Závěr
Na co jste dnes v ROKOSPOLU nejvíce pyšná?
Jsem pyšná na to, jak jsme to všechno ustáli a kde jsme dneska. Hrozně moc nám ta krize vzala a zároveň nám toho hodně dala – a ve finále jsme z ní vyšli mnohem silnější a odolnější. A teď zpětně jsem za to ráda. Jsem ráda, že jsem nedostala do rukou funkční firmu bez problémů, ale že to byl takový průšvih 😊 protože díky tomu jsem se stala takovou, jaká jsem dnes. Když se ohlédnu zpětně, tak se směju – za svoji předchozí naivitu, za zbytečné chyby, které jsem dělala. Ale patřilo to k tomu, a kdybych je neudělala, tak bych se nepoučila. Jsem ráda, že jsem si padla na dno a musela vstát. Jsem velmi vděčná, když dnes vidím naši firmu, jak roste, buduje se, rozvíjí se…
Co byste si přála, aby si čtenáři z tohoto rozhovoru odnesli?
Blíží se vánoční svátky, tak bych měla takové malé přání – nečekejte na ideální příležitost. Jestli něco chcete, udělejte to hned. A nemyslím tím jen podnikání – pokud se chcete naučit anglicky, jděte a začněte s tím. Pokud chcete zaběhnout maraton, obujte si boty a vyběhněte. Pokud něco chcete – tak to prostě udělejte, ještě když můžete. Podívejte se, kde se vidíte za pět let, a utíkejte za svými sny a cíli. Nikdo jiný to za vás neudělá – a tu největší brzdu máte ve své vlastní hlavě: strach, že to bude bolet, že to nezvládnete, že na to nejste dost dobří apod. A když si tohle dáte pryč, dokážete všechny ty velké i malé věci, které si přejete.
Rozhovor připravila Jitka Rusková